Východočeský aeroklub Pardubice

Historie klubu

Historie Východočeského aeroklubu Pardubice (VAP) sahá až do roku 1929, kdy byl založen jako pokračovatel Masarykovy Letecké Ligy a ctitel tradic prvního českého aviatika Ing. Jana Kašpara. Letecká činnost úspěšně probíhala na pardubickém letišti až do roku 1948, kdy byl VAP vytěsněn rozrůstající se potřebou armády.

VAP svou činnost záhy obnovil na svahovém letišti u obce Podhořany na chrudimsku, které bylo již před válkou hojně využíváno plachtaři pro svou přilehlost k hlavnímu svahu Železných hor, který vytváří dokonalé meteorologické podmínky pro sportovní bezmotorové létání. Konečným sídlem VAP se v roce 1950 stala kilometr vzdálená zelená louka v obci Nový Dvůr, časem a pílí přetvořená v plnohodnotné veřejné vnitrostátní letiště se dvěma vzletovými drahami a veškerým potřebným technickým zázemím.

VAP je v současné době samostatně hospodařící občanské sdružení, členská organizace Aeroklubu ČR s vlastními výdělečnými aktivitami, které slouží k financování letecké činnosti. Ta je zaměřena zejména na základní výcvik mladých zájemců o letecké sporty, za účelem získání pilotní licence, a následnou podporu talentovaných jedinců v postupu do oblasti vrcholového sportu. VAP je pravidelným pořadatelem leteckých sportovních soutěží - včetně Mistrovství ČR v bezmotorovém létání, leteckých vystoupení pro veřejnost a spoluzakladatelem Sdružení Aviatické Pouti, pořadatelem tradičního mezinárodního leteckého dne v Pardubicích a nově vzniklé kulturní akce s názvem Pardubické balónového nebe. Všechny letové ukázky ve sportovním bloku Aviatické Pouti jsou buď přímo v režii VAP nebo jsou VAP zprostředkovány, v kokpitech často vystupují právě odchovanci VAP, coby výnikající sportovní a předváděcí piloti.

VAP je provozovatelem veřejného vnitrostátního letiště Podhořany o rozloze bezmála 30 hektarů, vlastníkem pozemků a letištních budov a desítky sportovních letadel. Na našem letišti nalézá domov další dvacítka letadel a letadélek soukromých majitelů, kteří svou činností přispívají ke značné čilosti letového provozu. VAP sdružuje více než stovku členů převážně z Pardubic a okolí, kteří v Podhořanech nalézají úplné uspokojení leteckých, sportovně-rekreačních potřeb nejen pro sebe, ale mnohdy i pro celé své rodiny a přátele.

Ke vzniku VAP - Východočeského aeroklubu Pardubice

V první polovině dvacátých let XX. století vykrystalizovala organizační struktura našeho aeroklubového sportovního letectví do podoby samostatných „místních“ aeroklubů přidružených k „ústředí“, Aeroklubu Republiky Československé - ARČs. Ten zastával jednak úlohu „místního“ aeroklubu v Praze a okolí, jednak zastupoval celé naše sportovní letectví v zahraničí, především v Mezinárodní letecké federaci FAI. Samotný ARČs vznikal pod názvem „Aviatický klub pro království České se sídlem v Praze“ od září 1913 a v lednu 1914 pak konal ustavující valnou hromadu. Vyvíjel činnost do přelomu let 1915 a 1916, avšak v důsledku válečných událostí let 1914 až 1918 jeho další činnost ustala, neboť většina členů odešla do války. Již v listopadu 1918 však začal svou činnost obnovovat. Záhy vznikly odbočky v Brně a v Plzni, z nichž se zakrátko staly samostatné aerokluby. Východočeský aeroklub Pardubice se zrodil až ve druhé fázi vzniku československých aeroklubů, která nastala na přelomu dvacátých a třicátých let. Ustavil se v roce 1930. VAP je však právním nástupcem, jak lze doložit dochovanými dobovými doklady, leteckého spolku mnohem staršího, totiž Aviatického družstva v Pardubicích. Jeho historie tak začíná zhruba o dvacet let dříve.
V roce 1910 byly Pardubice významně ovlivněny leteckou činností prvního českého letce Ing. Jana Kašpara, pardubického rodáka. Po jeho prvních veřejných leteckých produkcích, s velkým úspěchem odbývaných 19. června 1910 v Pardubicích a 3. července 1910 v sousedním Hradci Králové, vznikala v kruzích Spolku techniků východních Čech (jehož byl Ing. Jan Kašpar členem) myšlenka na ustavení leteckého spolku. Spolek techniků uspořádal 7. července 1910 v Pardubicích v hotelu Střebský na Kašparovu počest slavnostní večírek . Zde již myšlenka na ustavení spolku dostávala konkrétnější podobu. Po večírku byl ustaven přípravný výbor, který vypracoval návrh stanov a odeslal je ke schválení na Místodržitelství pro království České.
Mezitím došlo na podzim 1910 v Pardubicích k výstavbě dvou obecních hangárů, které pak byly dány k dispozici Aviatickému družstvu. Po úředním schválení stanov se dne 26. dubna 1911 konala ustavující valná hromada. Předsedou družstva se stal tehdejší pardubický starosta Ing. Josef Prokop a mezi jeho členy byl ředitel zdejšího cukrovaru Ing. František Vambera, profesor pardubické reálky Jindřich Kopfstein i další významné osobnosti z Pardubic, ale také z Chrudimě a z dalších míst východních Čech.
Činnost Aviatického družstva v Pardubicích byla úzce svázána s činností zdejších pilotů Ing. Jana Kašpara a Eugena Čiháka. Družstvo udržovalo zdejší vojenské cvičiště v provozu jako víceméně stálé letiště a i jinak poskytovalo zázemí oběma pardubickým aviatikům, samo však letovou činnost neprovozovalo. Ta probíhala plně „v režii“ Kašparově a Čihákově. Není jistě bez zajímavosti, že v srpnu 1914 se měl do Pardubic nastěhovat Jan Staštík k prvním letovým zkouškám prototypu dvoumotorového bombardovacího letadla Dreadnought No.1. Vypuknutí první světové války na přelomu července a srpna 1914 však veškerou zdejší leteckou činnost ukončilo.
Po skončení války nebyla letová činnost v Pardubicích obnovena. Ing. Kašpar přestal létat již v roce 1912 a ani Eugen Čihák se již v roce 1919 k létání nevrátil. Také Aviatické družstvo navenek nevyvíjelo žádnou činnost, avšak nebylo rozpuštěno a přetrvávalo alespoň formálně dále, k čemuž snad do jisté míry přispěla i existence účtu, který mělo Družstvo dosud v pardubické Městské spořitelně. Snad proto, že v Pardubicích chyběla letová činnost, nevznikla zde, na rozdíl od Brna a Plzně, odbočka Československého aviatického klubu (jak se v té době jmenoval pozdější ARČs), přestože v roce 1919, po dobu existence Letecké setniny Pardubice, bylo několik jejích příslušníků členy ČsAK. Setnina sama však nikdy neměla letadla, což patrně také přispělo k tomu, že mezi jejími příslušníky a Aviatickým družstvem nedošlo k bližším kontaktům. Ing. Jan Kašpar však byl členem Čs. aviatického klubu či Československého aeroklubu, jak se po čase přejmenoval, a po jistou dobu byl i funkcionářem jeho Sportovní komise.
Ranou pro Aviatické družstvo byla smrt Ing. Jana Kašpara dne 2. března 1927. Eugen Čihák v té době již bydlel mimo Pardubice. A tak zbylí členové začali uvažovat o jeho likvidaci Družstva. O ní se mělo jednat na valné hromadě, která se konala 19. února 1928 . V té době však začal Aeroklub Republiky Československé připravovat postavení a slavnostní odhalení pomníku Ing. J. Kašpara (dnes umístěného na náměstí sídliště Dukla) a Aviatické družstvo v Pardubicích se do příprav těchto slavností zapojilo . To nakonec vedlo k tomu, že se nerozešlo. Navíc v následujících měsících začal v Pardubicích znovu růst zájem o letecký sport. A tak nakonec vznikla myšlenka rozšíření dosavadního Aviatického družstva na Východočeský aeroklub. O tomto rozšíření jednala schůze Aviatického družstva konaná 15. října 1929 , která s uvedeným návrhem souhlasila, a, jak bylo uvedeno, v následujícím roce se Východočeský aeroklub Pardubice jako nástupce Aviatického družstva v Pardubicích definitivně ustavil.
A tak můžeme konstatovat, že dnešní Aeroklub České republiky, který vznikal od září roku 1913, je vlastně mladší než Východočeský aeroklub v Pardubicích, který se svým způsobem začal jako spolek rodit již 7. července 1910.
PAVEL SVITÁK, LHS - Československá letecká historická společnost
Pavel Sviták - z archívů, fotogalerie zde

VÝCHODOČESKÝ AEROKLUB PARDUBICE

Aktuálně

Menu:

Historie klubu